Blížila se půlnoc, hvězdy zářily a moře se vlnilo. V severoirském Bangoru se Michal Slanina právě ponořil do studených vod Severního kanálu. Vynořit se měl na jeho opačném břehu – ve Skotsku.
Michal Slanina, dálkový a zimní plavec původem z Jičína, si před dvěma lety stanovil cíl: přeplavat Severní kanál. Díky své zkušenosti z úspěšné přeplavby kanálu La Manche alespoň trochu tušil, do čeho jde. Také si ale byl jistý jednou věcí: tahle přeplavba bude drsnější.
Start byl naplánovaný na pátek 1. srpna ve 23:00, kvůli drobnému zdržení se nakonec vyplavalo o půl hodiny později. Z přístavu v Bangoru se loď přesunula k blízkému kamenitému pobřeží, kde se Michal dotkl skály a zamával, rozhodčí potom zapískala na píšťalku a pokus byl odstartován. Voda měla kolem 13,5 °C. Michala čekalo zhruba 5 hodin plavání po tmě, což pro něj nebylo vůbec příjemné. V temné vodě neviděl medúzy, které kolem něho plavaly a několikrát ho žahly. Aby loď přitahovala medúzy co nejméně, byla osvětlená pouze malými červenými světýlky po obvodu.
Cestou Michal zažil tři krizové chvíle. První krize nastala hned po 40 minutách plavání, kdy ho žahla první medúza. Bolest po požahání, černočerná tma a chladná voda psychice příliš nepomohly. Na druhé hodině začal pociťovat bolest v tříslech, která ho nehodlala opustit, a dostavila se tak druhá krize. V páté hodině si proto nechal podat Ibalgin, který bolest naštěstí zmírnil a Michal mohl plavat dál.
Kolem šesté hodiny plavby vyšlo slunce a pozvedlo náladu ve vodě i na lodi. Michal už se mohl vyhýbat medúzám a na obzoru pozoroval blížící se Skotsko. Kolem sedmé hodiny plavby to vypadalo, že skotské břehy už jsou na dosah ruky. Jenže nebyly. Plavba trvala dalších 5 hodin a Michala se začínala zmocňovat poslední krize.
Říká se, že Severní kanál se nedělí na dvě poloviny ale na tři čtvrtiny a pak čtvrtinu. Tato poslední čtvrtina je nejnáročnější a nejpomalejší právě kvůli proudům, které plavce tlačí zpět k Severnímu Irsku. Michal tak viděl velmi blízké břehy Skotska, které ale vypadaly, že se vůbec neblíží. A nebyl to jen dojem, břehy se vážně přibližovaly jen velmi zvolna. Proudy Michala zpomalily na polovinu jeho normální rychlosti a plavba se tak pocitově stávala čím dál delší. Z finišové pětikilometrové rovinky se staly další 3 hodiny únavného plavání.
V poledne se posádka konečně dostala ke břehu, tentokrát už opravdu na dosah ruky. Michal po 12 hodinách a 25 minutách plavání vylezl na skotské pláži a pokus byl úspěšně ukončen.
Vyčerpaný, ale neskutečně šťastný, se vrátil na loď, která ho dovezla zpět do Severního Irska, kde si dopřál zasloužený odpočinek a později přijal gratulace od místních otužilců, kteří si říkají Chunky Dunkers a Michala provázeli tréninkovou přípravou těsně před uskutečněním pokusu. Gratulace se mu dostaly i od ostatních přemožitelů Severního kanálu a hrnuly se i z Česka.
Michal Slanina se zapsal do historie jako čtvrtý Čech a stý muž na světě, který úspěšně přeplaval Severní kanál.